Ti, kteří milují zdravé jídlo, vaření, krásné fotografie, přírodu a tradiční hodnoty, budou jásat. Přinášíme totiž rozhovor s paní Evou Francovou, autorkou známého vegetariánského food blogu a tištěné knihy Kuchařka ze Svatojánu.
Eva Francová lidem skrze své vlastní kuchařské umění přináší nejen chutné, krásně barevné a neotřelé zdravé recepty, ale také kus něčeho, co vás chytne u srdce a přiměje se pozastavit a popřemýšlet o vlastním životě, hodnotách, směřování i způsobu stravování.
Paní Evo, váš Facebook i food blog a nyní i kniha jsou kuchařskou inspirací pro velkou spoustu vegetariánů, veganů, ale i lidí, kteří se stravují masitě. Food blogů je v dnešní době velká spousta, z vaší práce a stylu však čiší něco krásného a tradičního. Dokázala byste vy sama popsat, jaké hodnoty lidem přinášíte?
Na to se těžko odpovídá, protože přinášet někomu hodnoty není primárně mým cílem. Chci prostě lidem ukázat, že najíst se dá i bez toho, že by někdo jiný musel trpět. Pro mě osobně je nejdůležitější hodnotou soucit.
Kde čerpáte inspiraci ke svým receptům? Máte nějakého kuchaře/kuchařku, ke kterému vzhlížíte a je vaším vzorem?
Nejvíce inspirace hledám ve starých kuchařských knihách a recepty z nich převádím do vegetariánské nebo veganské formy, to mě baví. Já vlastně žádné kuchaře neznám, televizní pořady o vaření nesleduji a kuchařské blogy také ne. Jsem vlastně takový jezevec, který si dělá všechno po svém v té své noře.
Jsou pro vás a vaši rodinu důležité české tradice a svátky? Slavíte je? Pokud ano, který máte nejraději?
Já mám v úctě svátky, které souvisí s přírodními cykly, se slunovraty a rovnodennostmi. Protože žijeme na vsi a máme velkou zahradu a okolo přírodu, vidím, že se v tyto dny a době okolo nich skutečně něco mění a děje. Něco, co má vliv na lidi, zvířata i rostliny.
Já mám nejraději letní slunovrat, v přírodě je v té době nejvíce radosti. Ale vítám i ten zimní, člověka nutí k usebrání a zklidnění, ujasnění priorit a vlastního směřování.
Všechny vaše recepty jsou vegetariánské či veganské a vy sama jste vegetariánka. Jak, kdy a proč jste se k vegetariánství dostala?
Soucit ke zvířatům jsem měla odjakživa, ale až v dospělosti mi nějak naplno vlastně došlo, co to vlastně jíme. Jsem vegetariánem ze soucitu, jiný důvod v tom není.
Bylo mi 27 let, dnes je mi 47, takže maso nejím už dvacet roků. Tenkrát jsem byla v širokém okolí sama, jiného vegetariána jsem neznala, nebyl internet, neměla jsem kde najít informace, nebyly žádné prodejny se zdravou výživou.
Dnes už je společnost mnohem lépe nakloněna vegetariánům a veganům, máme to snazší. Dlouhá léta jsem zastávala názor, že mléčné výrobky z malé rodinné farmy, kde se krávy pasou venku i s telaty, jsou eticky v pořádku, vejce z domácího chovu ze dvora také.
Posledních několik let už si to nemyslím a nevařím a nenakupuji žádné mléčné výrobky. Slepice máme svoje, samozřejmě dožijí, nikdo je nezabije a vzorně se o ně staráme, takže si občas vajíčko dám, ale skutečně pouze to „naše“.
V jednom z dalších rozhovorů s vámi jsem si vyslechla, že jste s manželem vyměnili klasický „konzumní“ hektický způsob života a náročnou práci za poklidnější vesnický. To se mi osobně moc líbí. Můžete nám přiblížit, jak jste k tomu dospěli? Čeho jste se museli vzdát a co jste naopak získali? Jste takto spokojenější?
Žili jsme stejně jako většina lidí, přes den v práci, večery a víkendy doma. Dovolená u moře, dvě auta, televize. Rozhodnutí s tím skončit a tyhle věci opustit přišlo postupně, zbavovali jsme se jedné části svého života po druhé.
Trávit čas v kanceláři a na svět se dívat skrze okno mi připadalo čím dál tím víc jako nesmysl a manžel se už nechtěl podílet na devastaci krajiny (pracoval u velké nadnárodní stavební firmy, která staví silnice). Tak jsme se rozhodli, že se uskromníme a pokusíme si na sebe vydělat z domu.
Založili jsme malé rodinné grafické studio. Prodali jsme BMW a Vectru, vyhodili televizi. Oblečení nakupujeme v second handu, telefony máme tlačítkové a bez internetu. První roky byly krušné, finančně jsme na tom byli nesrovnatelně hůř než předtím, ale vzhledem k tomu, že to bylo naše rozhodnutí a tahle situace nebyla vynucena vnějšími okolnostmi, byli jsme trpěliví.
Takže jsme ztratili peníze a jakýsi společenský kredit, který je na peníze vázaný, ale získali jsme klid, vyrovnanost, víc času pro sebe navzájem, víc času pro vlastní myšlenky, čtení, a hlavně víc času na zahradu, na přírodu, na to, co se vlastně venku děje, když jsou lidé v továrnách a kancelářích. Jsou to každodenní zázraky, které jsme získali.
Kromě toho vznikla z potřeby ušetřit i záliba v tom „udělat si to doma sama“. Začala jsem vařit pouze ze surovin, sbírat, sušit a zpracovávat byliny, vyrábět bylinnou kosmetiku, péct chleba, pěstovat zeleninu. Na vahách naprosto jednoznačně převážil zisk nad ztrátou a jediné, co nás mrzí, že jsme to neudělali dřív. Ale každá událost má svůj čas, takže je to patrně v pořádku. Asi jsme dříve nebyli zralí na tohle rozhodnutí a mohlo by nám víc uškodit než prospět.
A jak je to se surovinami. Přečetla jsem si, že se snažíte mít co nejvíce surovin vlastních, ze zahrádky? Týká se to jen ovoce a zeleniny, nebo i dalších plodin – obilí atd.?
Týká se to především ovoce a zeleniny, ale také bylin, divokých i pěstovaných. Koupila jsem si mlýnek na obilí, takže si na chleba mouku melu doma. Obilí nakupujeme od českých pěstitelů.
Sdílí i vaše děti a zbytek vaší rodiny stejné hodnoty jako vy? Tím myslím hlavně způsob stravování, život na vesnici, domácí suroviny.
Ano, celá rodina žije stejně. Mám dvě dospělé děti s vlastními rodinami a dceru, která je na střední škole. Všichni vyznáváme stejné nebo velmi podobné hodnoty.
Jakým jídlům dáváte přednost? Jste spíše na sladké nebo na slané? Raději pečete, vaříte, smažíte?
Já mám nejraději polévky a chleba. Na tom bych asi přežila. Ale mám ráda také šťavnaté ovocné moučníky typu crumble. U nás se skoro nesmaží, ne kvůli zdravotním dogmatům, ale protože nám smažené nechutná, raději peču. Mám kamna na dřevo a v nich to je čirá radost.
Existuje spousta názorů na to, jak by se měl člověk stravovat co nejzdravěji – bez lepku, podle krevních skupin, vitariánsky, makrobioticky, podle čínské medicíny atd. Informačně přehlcený člověk aby se v tom vyznal :). Kromě vašich kuchařských knih, máte ještě něco, podle čeho se rozhodujete vy, co bude nebo nebude na talířích členů vaší rodiny?
Ano, podle vlastního svědomí, to je jediný důležitý faktor. Nestavět sebe sama nad ostatní a nepodřizovat vše svým potřebám a zálibám. A samozřejmě ještě stále je co zlepšovat, to je práce na celý život.
Obměňuje se váš jídelníček podle sezóny? Tedy že jíte v každém ročním období jinak?
Ano, přirozeně vařím podle úrody ze zahrady. Ale vzhledem k tomu, že na blogu mám jeden nový recept denně, nejsem schopná vždy do puntíku tuto sezónnost dodržet, je to opravdu obrovská spousta receptů.
Jaký je váš úplně nejoblíbenější recept ?
Mám velmi ráda indickou kuchyni, různé dhaly a placky, špenát s tofu místo panýru, na tom si vždycky pochutnám.
TIP: Indická gastronomie je plná kulinářských pokladů. Jedním takovým je samosa. Recept na indické zeleninové trojhránky je jednoduchý a zvládne ho i vařečkou nepolíbený strávník.
Moc vám děkuji za odpovědi.
Já také děkuji a přeji, ať se vám vaše práce daří a vegetariánů a veganů ať stále přibývá.
Blog Evy Francové se spoustou krásných receptů najdete zde:
kucharkazesvatojanu.blogspot.cz
Hanka Pavlíčková Vegan.cz
Tématům týkajícím se veganství, vegetariánství a zdravého životního stylu se věnujeme již řadu let. Naším cílem je poskytovat informace přínosné pro každého, kdo se rozhodl vyřadit živočišné produkty z jídelníčku. Autor je 10 let vegetarián/vegan.
