Veganství i vegetariánství patří k výživovým směrům, které nejsou zdaleka jen objevem dnešní doby. Již v minulosti se vyskytovaly v mnoha kulturách. Na celé planetě bychom našli v různých obdobích kmeny a společnosti, které se se živily převážně vegetariánsky či vegansky. I v kulturách, kde vegetariánství mezi lidmi nepřevažovalo, byli jeho nositeli často vzdělanci, filozofové a duchovní či náboženské osobnosti.
Slovo vegetariánství má svůj původ pravděpodobně v latinském vegetus, což znamená vitální, zdravý, čilý. Člověk byl podle mnoha výzkumů původně sběračem plodů a až později, kvůli nehostinným podmínkám, se z něj stal lovec.
Profesorka Mudr. Wisniewska-Roszkowska ve své studii o vegetariánství uvádí: „Vegetarismus byl pravděpodobně u kolébky lidského pokolení, jako biologicky nejpřirozenější soustava výživy pro člověka.“
Dnes je s myšlenkou vegetariánství obeznámen prakticky celý svět. Jeho rozšíření v jednotlivých světadílech i státech se samozřejmě velmi liší na základě přirozených přírodních podmínek a historického, kulturního i náboženského vývoje. Vegetariánské (v některých obdobích a kulturách i veganské) směry bychom napříč historií našli v mnoha částech světa.
Vegetariánství v Indii
Za kolébku novodobého vegetariánství se považuje starověká Indie, kde je podle dat z roku 2006 asi 31 % lidí vegetariány – tedy asi 354 milionů lidí.
Vegetariánství do Indie přinesli buddhisté a jainisté asi v 6. století př.n.l. V Indii je vegetariánství silně spjato s pojmem Ahimsa (Ahinsa). Pojem pochází ze Sanskrtu a značí doslova – „ne-násilí“.
Princip Ahimsy se odráží v mnoha indických náboženstvích, hlavně v jainismu, buddhismu a hinduismu. Ahimsa má hluboký spirituální význam a předpokládá, že každé násilí má i své karmické následky.
Ahimsa má své kořeny ve starověkých védských textech, které jsou spojeny s pradávnou védskou kulturou. Ta byla v Indii rozšířena mezi rokem 1500 až 500 př.n.l. Důležité védské spisy jako Upanišada, Bhagavaghíta, Mahabháráta, Jadžur Véda propagují nenásilí a také vegetariánství.
Stejně tak i džinnisté a buddhisté princip Ahimsy uznávají a džinnistický koncept vegetariánství (nenásilí) je dle zdrojů dokonce starší než samotný buddhismus. Džinistický vůdce Páršva, který žil v 8. či 7. století př.n.l., je význačnou osobností, která radikálně vegetariánství šířila.
Přesto ne všechna indická náboženství a jejich představitelé jsou striktními vegetariány. Například u samotného Buddhy se spekuluje, zda byl striktní vegetarián, a na postavení vegetariánství v rámci buddhismu existují dva názory.
Jeden z nich tvrdí, že Buddha a jeho následovníci byli striktní vegetariáni a přijímání almužen ve formě masa, o kterém se traduje, že bylo v buddhismu poměrně časté, vzniklo později, při odchýlení buddhismu od tradičního směru.
Druhý názor tvrdí, že Buddha i jeho následníci almužny ve formě masa přijímali.
Buddhův současník Mahavira, který se považuje za zakladatele jainismu, praktikoval Ahimsu o něco doslovněji a byl vegetariánem.
Buddhistický vládce Ašóka Veliký, který žil ve 3. století př. n.l., byl velkým šiřitelem vegetariánství podporoval ve velkém nenásilí ke zvířatům. Uvedl v platnost velké množství zákonů, které měly ochraňovat zvířata, a učil svůj lid žít bez násilí na zvířatech.
I přesto ale v pozdějším věku vegetariánství v Indii upadá, objevuje se obětování zvířat a Ahimsá už není tolik respektována, což ukazuje na výrazné odchýlení od védské tradice. Indové tvrdí, že je to způsobeno příchodem věku Kálí, což je železný věk hádek a válek. Védská tradice postupně degraduje a násilí na zvířatech je na denním pořádku.
I přesto se později vegetariánství a Ahimsá v Indii opět rozšiřují. Jednou ze skupin, které jej praktikovaly a praktikují dodnes, je jógí.
V období kolonizace Indie angličany praktikovaly vegetariánství vyšší společenské třídy. Indie inspirovala také příslušníky vyšších britských vrstev a vegetariánství bylo v módě.
V severní Indii, v oblasti Kašmíru, stále žijí původní kmeny, potomci Árjů, které se stravují vegetariánsky. Žijí roztroušeně v oblastech Leh, Darkun a Karchig. Živí se ovocem, ořechy, obilím, pijí mléko, černý čaj. Je pro ně velmi důležitá jejich tradiční hudba a tanec a často putují horami na dlouhé vzdálenosti.
Muži i ženy nosí výrazné barevné oblečení, zdobí se květinami a žijí v souladu s přírodou. Navzdory v podstatě neexistující lékařské péči se dožívají vysokého věku 70 až 90 let, a to i přes velmi mrazivé zimy.
Na jihu Indie žije v horách Nilgiri starověký nomádský pastevecký kmen Toda. Lidé z kmene Toda jsou vegetariáni, živí se ovocem, zeleninou a částečně mlékem a mléčnými výrobky získávanými díky chovu dlouhorohého skotu. Jejich život je velmi hluboce spjat s ochranou přírody. Uctívají rostliny, které jsou součástí mnoha jejich rituálů.
Lid kmene Toda čítá jen asi 1500 lidí. Ti všichni se snaží zachovat si své tradiční způsoby života. Území, kde žijí, je součástí přírodních rezervací v rámci UNESCO.
Mimo Indii se za šiřitele vegetariánství považuje i perský filozof Zarathustra, který žil v 6. stol. př.n.l.
I výzkumy mumií ze starého Egypta ukazují, že zde byla upřednostňována strava rostlinná. Nejnovější průzkum provedený na základě podrobné analýzy 45 egyptských těl ukazuje, že lidé žijící mezi rokem 3500 př.n.l. až 600 n.l. byli převážně vegetariáni a jejich strava byla složena hlavně z obilovin – pšenice a ječmene. Proso a čirok tvořily jen asi 10 % stravy a překvapivě málo byly konzumovány ryby.
Nejen staří Egypťani byli vegani. Také řada dalších známých historických osobností byli vegani. Které osobnosti to byli, co je k takovému rozhodnutí vedlo a kdo ze slavných herců je také vegan:
Jak je to s rostlinnou stravou v Japonsku a Číně?
Buddhismus ovlivnil stravovací návyky v Japonsku. Japonské klima a přírodní podmínky jsou k vegetariánství a veganství přímo stvořené, protože se tam přirozeně nevyskytuje dobytek, kozy ani šelmy a klima je poměrně mírné.
V roce 676 n.l. japonský císař Tenmu zakázal do té doby provozovaný lov ryb a japonské obyvatelstvo se tak stalo vegetariány dokonce na příkaz svého vládce. To trvalo necelých sto let, kdy císař Seimu povolil konzumaci ryb a korýšů.
Ve 13. století byla v Japonsku založena Shojin Ryori – japonská vegetariánská kuchyně. Zasloužil se o to Dogen, zakladatel zenové sekty Soto. Byly ustanoveny jídelní návyky pro vegetariány, které měly sloužit jako trénink mysli.
Význam slova „Shojin“ je „ponechat si dobro a odehnat démony“. Jak vidno, vegetariánství mělo v Japonsku také hlubší duchovní význam.
Vegetariánství se vyvíjelo i v Číně. Dle legend bylo ve starověké Číně vegetariánství běžné, protože zde vládli králové-proroci, a ti vedli svůj lid ve filozofii Tao. Tento duchovní směr učí soucitu, porozumění, umírněnosti a přestože se v pozdější době vyvíjí různě, mnoho směrů tao nabádá ke stravě bez masa.
Vegetariánství bylo podporováno také v dynastii Chow, a to převážně za života filozofů Laociuse (Lao-c’) A Konfucia.
Buddhismus a s ním i vegetariánství zažívá v Číně rozkvět za vlády dynastie Han, kdy sem přichází z Indie buddhističtí mniši. V té době v Číně dohromady rozkvétají buddhismus, konfucianismus a taoismus.
Roku 520 přišel do Číny z Indie Boddhidarma, aby učil Chan (Zen), ztracené učení Taa. Propagoval nejen vegetariánství, ale učil zenové mnichy i bojová umění v shaolinských klášterech.
Mniši v shaolinských klášterech dodržují celibát a jejich strava je vegetariánská. Mladí chlapci žijí v klášterech již od útlého dětství a také se tam stravují. Tradiční snídaně zahrnuje polévku s názvem Osm Pokladů. Našli bychom v ní osm druhů červených fazolí, piniové oříšky, vlašské ořechy, rýži, hloh, datle, jáhly.
K obědu mniši dostávají tofu, rýži a šest druhů povařené zeleniny. Nepoužívají česnek, cibuli ani jiné druhy výrazného koření, protože věří, že dráždí emoce. Večeře zahrnuje nudle vyrobené z rýže nebo obilovin a chléb z tmavé rýže nebo pšenice.
TIP: Thajsko jako další asijský stát je na tom velmi podobně. Do nynější doby se zde zachovaly tradice v podobě odříkání si masa a dalších pochutin na 9 dnů v říjnu. Dodržovat by to měli nejen vegani, ale i lidé, kteří chtějí být po celý rok zdraví. Připravit si doma lze například thajskou rajčatovou polévku, která vyniká svou pikantností.
Rozkvět ve starověkém Řecku a Římě
Ve starověké Evropě bychom záznamy o vegetariánství našli v Řecku i Římě. Bylo ovšem praktikováno spíše užšími skupinami lidí, kteří buď byli učenci nebo se hlásili k nějakému filozofickému směru.
Zmínky o něm najdeme například u Homéra v Odysee nebo v jiných starověkých zdrojích. Bohužel jsou všechny tyto zdroje spíše mýtického charakteru a proto nejsou dostačujícím vědeckým důkazem praktikování vegetariánství ve starověku.
Vegetariány byli například praktikanti orfického hnutí. Známým vegetariánem byl i řecký filozof Pythagoras, který žil v 6. století př.n.l.
Orfici i striktní pythagorejci se vyhýbali jedení masa i vajec a neobětovali zvířata. Empedoklés, žijící v 5. stol.př.n.l., radikálně obhajoval vegetariánství a úctu ke zvířatům.
Starověcí vegetariáni odmítali jíst maso hlavně z etických důvodů. Nepodporovali náboženské rituály s obětováním zvířat a jejich přesvědčením bylo, že by se lidé měli ke zvířatům chovat stejně jako se chovají k sobě navzájem.
Platonisté byli vegetariány, avšak stoikové, epikurejci ani peripatetici ne. Stoikové byli proti vegetariánství. Zvířata dle jejich přesvědčení nemají rozum a proto člověk nemusí mít žádné etické zábrany.
Výjimkou byl Seneca, který se o vegetariánství vyjádřil následovně: „Jestliže jsou pythagorejské zásady zdržování se masa správné, napomáhají nevinnému životu. Jestliže nejsou správné, učí nás alespoň šetřit život. A jestliže se zbavím ukrutnosti, není to vůbec žádná ztráta.“
Kynikové nebyli úplně striktními vegetariány, nicméně se stravovali masem jen střídmě. Scholarchové a někteří význační platonisté a novoplatonisté v dobách římského impéria taktéž vegetariánství podporovali.
Velice zajímavé pak je, že v podstatě čistě vegetariánská byla podle výzkumů strava gladiátorů.
V římském impériu se později šířilo křesťanství a vegetariánství z Evropy postupně mizí, přestože někteří z raných šiřitelů křesťanství tvrdí, že maso způsobuje rituální znečištění. Někteří mniši a poustevníci se také zříkají masa, například Svatý Jeroným. Nešlo ale většinou o etické důvody, ale o askezi.
Pokud bychom pátrali, v křesťanském náboženství bychom nalezli i jiné jasné stopy, které nabádají k vegetariánství. Vlastně již Bible ve Starém zákoně vede své následovatele ke konzumaci plodů a ovoce:
(Gn 1, 29) : Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.“
(Gn 3, 18, 19) : „Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“
Po Potopě světa Bůh přechodně povoluje konzumaci masa, protože všechny rostliny na světě byly zničeny, nicméně v dnešní době není vegetariánství s křesťanstvím pevně spjato, přestože jedno z přikázání zní: „Nezabiješ“.
Jsou skupiny křesťanů, které samotného Ježíše považují za vegetariána. I dokumenty pocházející z období raného křesťanství uvádí, že mnoho velmi vlivných náboženských představitelů bylo vegetariány.
Během Půstu některé křesťanské komunity, například ortodoxní křesťané z Blízkého Východu, nahrazují částečný půst konzumací pouze jednoho lehčího jídla denně. Řečtí ortodoxní křesťané a koptové dodržují půst, kdy během celých 40 dnů jsou všechna jídla bez živočišných produktů.
TIP: Již ve starověku se začal pěstovat pórek. Pórek si oblíbil nejvíce římský císař Nero, aby měl silný hlas.
Příslušníci orientální ortodoxní a východní ortodoxní církve nejedí maso celoročně a mnozí z nich jsou také vegany.
Mezi vegetariány se řadí také církev Adventistů sedmého dne, která vznikla v USA v 19. století z protestantských směrů křesťanské církve. Právě v této skupině pak vznikl v moderní době nejrozsáhlejší vědecký výzkum na téma vlivu rostlinné stravy na zdraví a dlouhověkost.
Do výzkumu se zapojilo přes 70 000 lidí. Vegetariáni a vegané byly zastoupeni právě adventisty, kteří se takto stravují již po několik generací a nechybějí jim vitamíny a minerály pro vegany.
Výzkum doložil nižší mortalitu (úmrtnost) mezi lidmi, kteří se stravují bez masa. Nejlépe z něj vyšlo tzv. pesco vegetariánství, neboli pescetariánství (rostlinná strava s minimem mořských ryb), následovalo veganství a lakto-ovo vegetariánství. Vegetariánské skupiny měly celkově o 12 procent nižší úmrtnost než skupiny konzumující maso a živočišné produkty.
Důležitou osobností z řad adventistů byla Elen G. Whitteová, která v rámci církve prosazovala zdravou stravu a harmonický životní styl.
Většina adventistů je vegetariány či vegany, jí ovoce, zeleninu, luštěniny, celozrnné obilí, někteří mléčné výrobky (pokud nejsou vegani). Vyhýbají se zpracovaným potravinám, cukru, aditivům. Někteří z adventistů maso jedí, ale církev jako celek podporuje vegetariánský způsob stravování.
Evropská renesance
Vegetariánství se v Evropě znovu objevuje až v období renesance, konkrétně v 15. – 16. století. Podporovali jej například Pierre Gassendi či Leonardo Da Vinci. Ten prohlásil:
„V mládí jsem se zřekl jedení masa a přijde ještě den, že lidé mně podobní se budou na zabíjení zvířat dívat tak, jako dnes se dívají na zabíjení lidí.“
V 17. století to pak byl například Thomas Tyron. Dokonce i v Americe existovaly v 18. století skupinky lidí, které nejedly maso. Jednou z nich byla náboženská komunita Ephrata Cloister v Pensylvánii.
Velmi známé je také zdůvodnění vegetariánství slovy George Bernarda Shawa: „Zvířata jsou mí přátelé a já své přátele nejím“. Zajímavé je, že Bernard Shaw se dožil na svou dobu neuvěřitelného věku 94 let.
V 19. století to byla Anglie, kde se vegetariánství podporovalo ve velkém. Dostalo se sem z Indie, kterou angličané kolonizovali. Známým obhájcem vegetariánství byl například Percy Bysshe Shelley.
Z Anglie také pochází moderní veganství, jehož otcem je zakladatel britské Vegan Society Donald Watson. Ten k veganství uvedl:
„Nikdy nezapomínejte, že veganství je mnohem víc, než jen najít novou alternativu k míchaným vejcím na toastu nebo novému receptu na vánočku. Myšlenka žít skutečně soucitně a ohleduplně není stará jen těch šedesát let, co se toto slovo používá, jde mnohem hloubš, ke kořenům. Slovo Vegan jen označuje něco, co splňuje všechny nároky na přiměřenou kritiku o důslednosti vašeho přístupu, kterou vám mohou lidé adresovat. Veganství není ani o tom, že budete detailně studovat grafy a nutriční studie – ta fakta a argumenty jsou jednoduché a přímé a jde jen o to, správně je uchopit a najít svou cestu.“
Sám Donald Watson se stravoval bez masa přes osmdesát let, z toho šedesát let vegansky. Zemřel ve věku 94 let a až do pozdního stáří se věnoval kromě veganství své druhé vášni – tůrách po horách.
V Rusku byl významným podporovatelem Lev Nikolajevič Tolstoj. V Německu to byl pak Gustav Struve, známý německý politik a publicista.
Ke konci 19. století vzniklo mnoho vegetariánských společností. Byly součástí hnutí, které usilovalo o zlepšení společnosti a zvýšení kvality zdraví.
Vegetariánství v judaismu
Trochu jinak je to s vegetariánstvím v judaismu. Podle židovské tradice byly všechny lidské bytosti a zvířata až do potopy světa vegetariány. Teprve tehdy dovolil Jehova živit se jinými tvory, a to jako ústupek, který učinil kvůli slabosti lidské rasy.
Židovský Kašrut – soubor pravidel pro rituální způsobilost – určuje, které potraviny jsou povoleny pro konzumaci. Tóra židům zakazuje jíst pokrmy obsahující krev, proto musí být strava upravována.
Židé nesmí konzumovat žádné maso savců kromě sudokopytné přežvýkavé zvěře (krávy, ovce), ptáků, kromě drůbeže a holubů (zákaz konzumace masa dravých ptáků) a bezšupinatých a bezploutvých ryb a ostatních mořských plodů, žádnou krev a tuk.
Z náboženských důvodů tedy Židé převážně vegetariány nejsou – nicméně v posledních letech se situace hodně mění a v Izraeli dochází k obrovskému rozvoji veganství, přičemž počet veganů se zde odhaduje kolem 10 procent.
Rostlinná strava u amerických indiánů
Převážně vegetariánsky, popřípadě zcela vegetariánsky nebo vegansky se stravovalo mnoho původních severoamerických indiánských kmenů.
Indiány máme zafixovány jako lovce bizonů. Tato představa o nich je pro Evropu typická, skutečnost je ovšem podle mnoha výzkumů poněkud jiná. Původní indiáni žili hlavně zemědělským způsobem života, živili se ovocem, zeleninou, kukuřicí a dalšími plodinami, které rostly na jejich úrodných půdách.
A právě půda se stala důvodem, proč museli tento styl života po příchodů evropanů do Ameriky opustit. Kolonizátoři našli v úrodné zemi zalíbení a začali původní obyvatele vytlačovat na planiny. Ti museli změnit způsob stravování, lovit bizony a živit se jejich masem.
Některé z kmenů si přesto vegetariánský (veganský) způsob života zachovaly. Mezi původně převážně rostlinně se stravující indiány patřily kmeny Choctaw, Cherookee, Squanto, Pawtuxent, Sioux, Cheyenne, Arapahos, Comanches, Kiowas a další.
V Mexiku žije indiánský kmen Tarahumara, který se stravuje převážně rostlinně. Muži z kmene Tarahumara jsou velmi dobří běžci na dlouhé vzdálenosti a často se účastní ultramaratonů. Jejich strava je z 96 % vegetariánská a z 94 % veganská. Jejich jídelníček je plný ovoce, obilí, kukuřice, fazolí a luštěnin.
Přibližně 75 % z jejich stravy tvoří karbohydráty, 12 % bílkoviny a jen 13 % tuky. Tento kmen se těší nejen dobrému zdraví, ale je proslavený také vysokou atletickou výkonností.
A jak to bylo v Česku?
Vegetariánství historicky v Česku není příliš dobře zmapované. Je pravděpodobné, že například svatá Anežka Česká nejedla maso, ale tyto případy byly často spojeny spíš s askezí.
Jan Šťastný (z roku 2005) ve své publikaci uvádí, že již v polovině devatenáctého století můžeme v knihách najít zmínky o vegetariánství, dokonce se o jeho prospěšnosti vedly lékařské spory.
Baron Salomon Friedberg-Mírohorský sepsal v roce 1884 esej „O vegetarismu“. Autor ve své práci obhajuje vegetariánství z pohledu zdravotního, etického i ekonomického.
Kolem roku 1890 již existují vegetariánské restaurace a obchody, kde se už v té době dalo zakoupit například tofu. Pravděpodobně první vegetariánská restaurace byla otevřena ve Varnsdorfu a víme, že ji navštěvoval Franz Kafka.
V této době také vzniká první česky psaná vegetariánská kuchařka.
Ctibor Bezděk (1873-1956) byl lékařem, který propagoval vegetariánství. V roce 1928 vydal publikaci „Vegetarism – pro a proti“.
V letech 1929-1939 fungoval v Praze Československý vegetářský klub, který pomáhal organizovat Světový vegetariánský kongres v Kamenickém Šenově (1929).
Během druhé světové války byla situace mnohem obtížnější. Politika neumožnila činnost vegetářského klubu. Alespoň díky MUDr. Bezděkovi probíhaly přednášky, které se konaly v rámci jeho abstinentní společnosti do roku 1944.
Vývoj po válce je charakterizován vznikem Československé vegetariánské společnosti, ale po roce 1948 přichází zákaz jakýchkoli vegetariánských spolků.
Za významné osobnosti vegetariánského hnutí u nás můžeme jmenovat Franze Kafku, MUDr. Ctibora Bezděka, malíře Františka Kupku nebo prezidenta Tomáše G. Masaryka.
TIP: Doporučujeme vyzkoušet tradiční české jídlo ve veganské verzi, kterým je veganský bramborák. Příprava je velmi jednoduchá a výsledek stojí za to.
Veganství a vegetariánství a morální a duchovní vývoj
Čistě rostlinná strava má své kořeny v kulturách po celém světě. Dá se do určité míry konstatovat, že výskyt vegetariánství a veganství je odvozen od společenské, politické, duchovní a náboženské situace dané společnosti.
V dobách míru, klidu a prosperity je mnohem větší pravděpodobnost, že lidé budou mít čas a prostor k duchovnímu i morálnímu vývoji, a také k tomu věnovat se pěstování rostlin a zemědělství. Naopak v dobách války není na takové problémy čas. Jde hlavně o přežití.
Jaký je rozdíl vegan a vegetarián? V čem se liší? Jaké jsou rozdíly?
A protože se cykly války i míru od nepaměti střídají, můžeme vidět jistou cykličnost právě i ve výskytu vegetariánství či veganství. Ne že by mír zaručoval to, že celá společnost se bude stravovat vegetariánsky, jde spíše o to, že v dobách míru se o něm vůbec začíná uvažovat a může se více rozvíjet.
Důležitým faktorem je samozřejmě prostředí. V nehostinných podmínkách s příliš mrazivým či příliš suchým klimatem, které není příznivé pro vývoj rostlin, nemůže být o vegetariánství příliš řeč.
Eskymáky či nomády v poušti můžeme tedy automaticky vypustit. I když například i v Africe existují kmeny, které se přirozeně stravují spíše rostlinně (Bantu). Oproti tomu strava jiných kmenů je z velké části živočišná (Masajové).
Vegetariánství a veganství je silně spjato s myšlenkou nenásilí a soucitu ke všemu živému. Je silně propojeno s indickou kulturou a také s východními duchovními směry – hlavně buddhismem, taoismem a konfucianismem. Proto je tradičně vysoké procento vegetariánů právě v Indii a Asii.
Přestože křesťanství není vegetariánským náboženstvím v pravém slova smyslu, je vegetariánstvím inspirována také Evropa, USA a Kanada. Důvodem mohou být vlivy z východu i zájem Evropanů a Američanů o nauky východní kultury.
Faktorů, které ovlivňují to, zda se daná kultura nebo národ stravuje vegetariánsky či vegansky, je mnoho. S jistotou lze říci, že se vegetariánství a veganství objevuje ve chvíli, kdy se člověk zaobírá morálkou, svým nitrem a vlastním postavením v přírodě.
Vegetariánství může být přechodnou fází, může být i celoživotním přesvědčením, ale jistě se alespoň myšlenky na něj v určité fázi života objeví.
O vegetariánství a veganství lze uvažovat jako o ukazateli duchovního a morálního vývoje dané společnosti i psychologických vazbách na vývoj každého člověka.
Bohužel stejně jako se rozmáhá vegetariánství a veganství, rozmáhá se i fenomén greenwashing.
Zdroje :
https://www.vegansociety.com/about-us/history
https://sites.google.com/site/novamisantropovacitarna/wisniewska-roszkowska-vegetarianstvi
http://www.westonaprice.org/health-topics/out-of-africa-what-dr-price-dr-burkitt-discovered-in-their-studies-of-sub-saharan-tribes/
https://www.sscnet.ucla.edu/southasia/Culture/Cuisine/vegetar.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Ahimsa
http://www.ancient-origins.net/news-evolution-human-origins/new-study-reveals-ancient-egyptians-were-mostly-vegetarian-001638
http://www.biblenet.cz/app/b/Gen/chapter/4
https://en.wikipedia.org/wiki/Christian_vegetarianism
http://www.ivu.org/history/greece_rome/pythagoras.html
http://www.ivu.org/history/native_americans.html
http://www.ivu.org/history/east/china.html
http://www.ivu.org/news/3-98/japan1.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Vegetarianism_by_country
https://vimeo.com/129299495
https://www.facebook.com/notes/evolve-campaigns/a-secret-the-himalayas-hold-5000-year-old-aryan-tribe-still-live-on-a-vegan-diet/496218993890/
http://www.shaolintraining.com/diet
http://www.livestrong.com/article/486492-shaolin-temple-diet/
http://www.earthisland.org/journal/index.php/elist/eListRead/an_ancient_vegetarian_tribe_struggles_to_keep_its_traditions_alive/
http://www.casd.cz/
http://www.seventhdayadventistdiet.com/
http://www.bbc.com/news/education-29723384
http://www.national-geographic.cz/clanky/pesco-vegetariani-ziji-nejdele-ukazala-rozsahla-studie.html
Autorka: Hana Pavlíčková a redakce Vegan.cz
Tématům týkajícím se veganství, vegetariánství a zdravého životního stylu se věnujeme již řadu let. Naším cílem je poskytovat informace přínosné pro každého, kdo se rozhodl vyřadit živočišné produkty z jídelníčku. Autor je 10 let vegetarián/vegan.
