Kouření neničí jen lidské zdraví, ale nese s sebou i pokusy na zvířatech, říká Tereza Vandrovcová a radí, jak přestat

Tereza Vandrovcová je v českých veganských kruzích známá hlavně jako autorka veganského webu Soucitne.cz a také jako spoluzakladatelka České veganské společnosti. Věnuje se aktivismu za práva zvířat, propaguje společensko-vědní obor Animal Studies, který zkoumá vztahy mezi lidmi a zvířaty, a ten také vyučuje na Karlově univerzitě v Praze a na Masarykově univerzitě v Brně.

Tereza učí i sociální psychologii na UNYPu a je členkou odborné sekce ochrany zvířat Strany zelených. Co ale možná nevíte, je to, že je součástí projektu Exkuřáci a působí jako lektorka kurzů, které pomáhají lidem přestat s kouřením. Tyto jednodenní semináře jsou založeny na kognitivně-behaviorálním přístupu a mají vysoké procento vyléčených.

Téma závislosti na cigaretách je zajímavé samo o sobě, když jej ale spojíme s problematikou veganství, etikou a testováním na zvířatech, dostává najednou úplně jiný rozměr.

Terezo, toto lektorování se zdánlivě tematicky odlišuje od vašich ostatních pracovních aktivit, které souvisejí hlavně s veganstvím a ochranou zvířat. Existuje souvislost mezi kouřením cigaret a veganstvím? Jak je to s testováním tabáku na zvířatech?

K exkuřáctví a veganství mohou vést podobné důvody. Starost o zdraví, zájem o ekologické souvislosti a etický přístup ke zvířatům – ať už jde o pokusná zvířata, která jsou vystavována tabákovému kouři v laboratořích, nebo o domácí mazlíčky, kteří tento kouř inhalují v kuřáckých domácnostech.

Co se týká pokusů na zvířatech, tak k těm dochází jednak na obecné rovině v rámci výzkumu rakoviny, ale provádí je i samy tabákové společnosti, které testují nejčastěji aditiva, jež se do cigaret přidávají pro lepší vlastnosti.

Mezi firmy, které se touto praxí nijak netají, patří např. Phillip Morris (Marlboro, L&M, Sparta, Petra, Start, Red & White, Chesterfield aj.), R.J. Reynolds (Camel, Winston, Monte Carlo aj.) a British American Tobacco (Dunhill, Kent, Lucky Strike, Pall Mall, Viceroy aj.).

Existují nějaké veganské cigarety, které na zvířatech testované nejsou?

Myslím, že neexistuje spolehlivý kontrolní mechanismus, ale od testování na zvířatech se zcela distancuje např. společnost Von Eicken (Denim, Ashford, Excite, Burton, Pepe, Manitou aj.) a Pöschl Tabak (Pueblo, Red Bull aj.).

Tabák bez aditiv určený k balení cigaret testovaný nebývá, ale vždy je lepší si vybrat tabák od společnosti, která netestuje ani jiné své produkty.

Věnujete se odvykacím seminářům hlavně kvůli svým vlastním zkušenostem se závislostí na kouření? Kdy jste začala kouřit a jak se vaše závislost na cigaretách vyvíjela?

Svou první cigaretu jsem ze zvědavosti ochutnala už ve třetí třídě (a hned za to schytala poznámku, protože to bylo na školních záchodcích), ale pravidelným kuřákem jsem se stala někdy kolem 13. roku. Tehdy jsem si vystačila s pár cigaretami za den a byla to spíš záležitost životního stylu, než že by mi to něco dávalo.

Postupem času se ale moje denní dávka velmi nenápadně zvětšovala. Náš gympl, kam jsem nastoupila v 15ti letech, byl pět minut od metra, což pro mně bylo ideální příležitostí k ranní cigaretě. Tehdy jsem si začala uvědomovat, že jsem závislá a že když si ji nedám, tak se ve škole hůře soustředím.

Cigarety jsem však měla ráda tak moc, že mě ani ve snu nenapadlo, že bych se jich vzdávala. Závislost mi začala vadit až v dospělosti, kdy už to najednou nebyla frajeřina, ale slabost a otročina. Už jsem měla plné zuby nočních procházek na benzínku, když už byly všechny trafiky zavřené, propálených prostěradel od nočních a ranních cigaret a zkažených výletů, když mi na horské chatě oznámili, že cigarety prostě nevedou.

Poslední kapkou bylo zjištění, že se cigarety i nemoci vzniklé následkem jejich kouření testují a zkoumají na živých zvířatech. Zkoušela jsem přestat metodou silné vůle a s pomocí náhradní nikotinové terapie, ale vždycky jsem to vydržela jen pár dní a hrozně při tom trpěla.

Když mi bylo 26, tak jsem začala načítat různé zahraniční zdroje a narazila na psychologickou metodu, která mi pomohla přestat ze dne na den a naprosto bez utrpení. V té chvíli jsem začala pátrat, jestli tady tu metodu někdo používá, ale zjistila jsem, že zatímco v zahraničí je tento přístup velice oblíbený, na našem trhu vládnou farmaceutické přípravky na předpis a náhradní nikotinová terapie. Přišlo mi to vyloženě skandální.

Proto jsem si s kamarádkou, která přestala kouřit měsíc po mně, sedla a začala připravovat obsah semináře. Seminář jsme nejprve otestovaly na svých známých a když to fungovalo, otevřely jsme jej široké veřejnosti. A jelikož lidé nemívají důvěru k novým metodám, rozhodly jsme se nabídnout garanci vrácení peněz, když si zapálí byť jedinou cigaretu.

Pro člověka, který nikdy netrpěl žádným druhem závislosti, je těžké si představit, jak je možné do toho spadnout. Jaké jsou podle vás nejčastější příčiny vzniku závislostí a proč je tak těžké se z nich vymanit?

U nikotinové závislosti hraje velkou roli to, že je v naší společnosti bagatelizovaná. Všude se sice mluví o zdravotních následcích kouření, ale o tom, jak silná a záludná je samotná závislost, už moc ne.

Dalším faktorem je to, že je všudypřítomná a sociálně nakažlivá. Už od malička pozorujeme kuřáky ve svém okolí nebo ve filmech a podvědomě vstřebáváme informace o tom, k čemu všemu jsou cigarety dobré. Vidíme, že když si dá rozčílená maminka kuřačka ve stresu cigaretu, tak se uklidní, nebo že když si dá milenecký pár ve filmu cigaretu po sexu, je to to největší potěšení. Pak už jen stačí, aby nám kamarád ve škole řekl „pojď na cígo“ a člověk si řekne „proč ne?“

První cigareta nám zpravidla nechutná a několik prvních měsíců či let strávíme coby příležitostní kuřáci, kteří si rádi zapálí, když je někdo ponoukne. V tomto období postupně propadáme nikotinové závislosti. Začne to tak, že si třeba musíme dát cigaretu k pivu. K ničemu jinému ne, ale k pivu to přece patří.

Pak se naše závislost postupně začne věšet na další a další situace, až najednou zjistíme, že si musíme dát cígo na probuzení, na trávení, na uklidnění, na nudu nebo na spánek a že nám to najednou začalo hrozně chutnat.

Příčinou toho, proč je pro většinu lidí těžké se z nich vymanit, je kombinace fyzické a psychické závislosti. Ta fyzická se projevuje tak, že když člověk chvíli nekouří, tak pociťuje abstinenční příznaky.
Člověk, který nikdy nebyl na ničem závislý, si to může představit jako pocit hladu po jídle. Když je hodně hladový, cítí se mizerně a teprve, když se nají, je mu dobře. Stejné je to s cigaretami.

Na fyziologické rovině to vypadá tak, že nám nikotinové receptory blokují centra dopaminu v mozku, takže se necítíme dobře, dokud si nikotin nedáme. Psychická závislost se zase projevuje tak, že člověk věří, že se bez cigaret nedokáže uklidnit ve stresu, že si bez nich neužije pivo nebo že se bez nich nemůže soustředit.

Kromě kognitivně-behaviorálního přístupu, který vám nakonec pomohl s kouřením přestat a který nyní lektorujete, vyzkoušela jste i nějaké další odvykací metody? Jak moc se vám jevily jako účinné?

Ano, zkoušela jsem všechno možné a dnes už chápu, proč mi to nezafungovalo. Nejprve jsem zkoušela silnou vůli, kdy jsem si řekla, že zatnu zuby a vydržím, ale bylo mi po těle i na duši strašně mizerně. Problém byl, že jsem vůbec neřešila svou psychickou závislost a jen čekala, až překlepu tu fyzickou a „ono to nějak dopadne“.

Bohužel jsem si tímhle způsobem v mysli vytvořila pocit oběti, že jsem přišla o veškerou radost a berličku, která mi pomáhala se všemi problémy. Proto jsem si po několika dnech utrpení radši zapálila s myšlenkou, že radši budu šťastný kuřák než zoufalý exkuřák a věřila, že se toho už nikdy nezbavím.

Zkoušela jsem i náhradní nikotinovou terapii, která byla o něco lepší, protože jsem si dodávala nikotin, ale k cigaretám jsem se vrátila asi po týdnu. Problém těchto náhražek je, že se vůbec nezaobírají psychickou závislostí, a tu fyzickou taky neřeší, protože si člověk dodává látku, na které je závislý, pouze v jiné formě.

Asi nejúspěšnější z mých pokusů bylo sezení u jednoho ukrajinského léčitele, který mi pomocí sugesce vnuknul myšlenku, že kouřit nepotřebuji. Tehdy jsem nekouřila snad dva týdny a neměla silné absťáky jako dřív, ale opět mi tam chybělo vyřešit si tu psychickou závislost, takže když přišel první stres, automaticky jsem sáhla po cigaretě s vírou, že mi to pomůže.

Jediný sedmihodinový seminář, který slibuje, že zbaví i mnohaleté závislosti, se mnohým kuřákům může jevit až jako nereálný sen. Mohla byste nám vysvětlit, na jakých principech kognitivně-behaviorální přístup funguje a jak je možné, že je o tolik účinnější než jiné odvykací metody?

Kognitivní část terapie spočívá v rozumovém vhledu a analýze psychické závislosti, a ta behaviorální zase spočívá v nácviku chování v odvykacím období.

V první části semináře napíšeme na tabuli pomocí brainstormingu účastníků všechna pozitiva kouření – tedy na co všechno jsou cigarety dobré. Poté společně podrobně rozebíráme, jak moc jsou tyto efekty reálné a do jaké míry jsou jen iluzí způsobenou závislostí.

Dám konkrétní příklad: Většina kuřáků věří, že jim cigareta pomáhá se stresem. Když se však podíváme na fyziologické účinky cigarety, zjistíme, že zvedá krevní tlak a zrychluje puls, což je přesný opak toho, co by měl člověk udělat, aby se uklidnil. Jak je tedy možné, že to kuřák vnímá jinak?

Je to dáno tím, že než si dá cigaretu, tak je – zpravidla nevědomky – obtěžován abstinenčním příznakem, který se projevuje vnitřním tlakem, mírným stresem a chutí na cigaretu. Když si dá cigaretu, pociťuje úlevu. A když kuřáka potká stresová situace, čelí stresu dvojitému: situaci samotné a abstinenčnímu příznaku. Když si zapálí, stres citelně poklesne, ale jen ta část, kterou způsobila samotná závislost.

Lidé si tedy na semináři uvědomí, že cigareta je jako falešný kámoš. Hodí nám klacky pod nohy, abychom upadli a pak nám milostivě pomůže vstát. Jsme-li závislí kuřáci, tak vidíme jen tu pomoc, a proto se cigaret nechceme vzdát.

Ve druhé části se účastníci učí se svou závislostí aktivně pracovat, externalizovat ji, udržet si dosavadní životní styl a prožívat typicky kuřácké situace bez cigaret. Lidem např. radíme, aby hned v den semináře šli večer do hospody za kuřáky, z čehož jsou většinou dost překvapení. Jde o to, aby se tomu člověk co nejdříve vystavil a aktivně měnil svůj pohled na cigarety.

Tato metoda je účinná díky tomu, že se zaměřuje na psychickou závislost. Není ani tak velký problém přestat kouřit a překlepat pár týdnů. Mnohem větší úkol je znovu nezačít. A dokud člověk nemá vyřešenou psychickou závislost, tj. věří, že mu cigareta pomáhá v nějaké konkrétní situaci, může do toho kdykoliv znovu spadnout, jakmile taková situace nastane.

Jak je to u této metody s abstinenčními příznaky? Myslíte, že je vhodné kombinovat kognitivně-behaviorální metodu s jinými odvykacími postupy?

Abstinenční příznaky se pár dní objevují, ale mívají mnohem mírnější průběh než třeba u metody silné vůle a mnoho lidí si to odvykací období dokonce vyloženě užívá. Absťáky se zpravidla projevují pouze ve formě vtíravého nápadu dát si cigaretu, který je sice nepříjemný a u některých lidí se projevuje tak, že se nemohou v těch prvních dnech moc dobře soustředit, ale poté to začne velmi rychle ustupovat, a čím více se tomu člověk věnuje dle pokynů, tím dříve to má vyřešené.

Kombinovat s jinými postupy bych nedoporučovala, protože to může celou situaci zkomplikovat. Např. nikotinovou žvýkačkou bychom si zbytečně prodlužovali odvykací období. Nasazováním silné vůle, která je spojená s vyhýbáním se kuřákům a změnou životního stylu, bychom se zase mohli začít litovat.

Jak je to s vyléčenými kuřáky? Stanou se abstinenty a dokonce života si už nikdy nezapálí, nebo si mohou příležitostně cigaretu dopřát? Jak to máte vy? Zapálila jste si někdy od té doby, co jste přestala kouřit?

Vyléčení kuřáci už navždy zůstávají exkuřáky a bohužel i jedna jediná cigareta „z blbosti“ člověka vrátí na úplný začátek. Větu „jedna cigareta neexistuje“ by si měl každý exkuřák zarýt hluboko do podvědomí, protože jinak se může stát, že bude sice úplně vyléčený, cigarety mu už vůbec nebudou chybět, ale rozhodne se udělat experiment, jak ta „jedna“ asi bude chutnat.

Bohužel i jedna cigareta stačí, aby se probudily nikotinové receptory a člověk je zakrátko na stejné dávce, na které byl před odvyknutím. Dobrá zpráva je, že když si člověk dobře vyřeší psychickou závislost a prokoukne, jak ho manipuluje, nemá chuť si dát ani tu jednu. Prostě ví, že jelikož už nemá fyzickou závislost projevující se absťáky, se stresem ani ničím jiným by mu cigareta nepomohla. Pouze by mu tu fyzickou závislost probudila.

Po své poslední cigaretě, kterou jsem vykouřila 3. 5. 2010, jsem si už žádnou jinou nedala a ani jsem se nemusela přemáhat, protože jsem pochopila, že mi k ničemu nebude. A neriskla bych to ani v rámci experimentování, protože vím, že bych zase musela kouřit minimálně krabičku denně, utrácet za to přes 30 tisíc korun ročně, běhat v noci na benzínku atd. Nemluvě o zdravotních následcích a etických dilematech.

Je možné tento postup aplikovat i na jiné druhy závislostí? Závislost na marihuaně, drogách, kávě, jídle, apod.?

Ano, tento přístup jde krásně aplikovat na jakoukoliv závislost a i v českých psychiatrických centrech se běžně používá např. při léčbě alkoholismu.

Jednou jsme na semináři měli pána, který sice nekouřil, ale byl silně závislý na čokoládě. Ačkoliv jsme seminář nijak neupravovali, sám si ten přístup aplikoval na svou závislost a třeba vždycky, když ostatní účastníci chodili na cigaretovou pauzu (ano, na seminářích se kouří), chodil si dávat kousek čokolády. A opravdu mu to pomohlo.

I lidem na semináři říkáme, že si stejným způsobem pak mohou vyřešit další problémy, ale zároveň radíme, ať řeší vždy jedno po druhém a ať se minimálně tři týdny věnují jenom jedné závislosti.

Jakou máte procentuální úspěšnost s úplně vyléčenými kuřáky a kolika lidem v Česku jste již pomohli?

Podle naší komunikace s klienty se úspěšnost pohybuje mezi 70 a 80 %, ale přesná čísla neznáme. Abychom to mohli považovat za exaktní data, museli bychom našim absolventům dělat i vyšetření dechu, což je dost komplikované i vzhledem k tomu, že k nám dojíždí lidé z celé republiky.

S absolventy jsme v kontaktu nejvíce ten první měsíc a pak jim píšeme po roce kvůli statistikám. Našimi kurzy již prošlo kolem 400 lidí, takže odhaduji, že 300 z nich by mohlo být exkuřáky.

Kolik váš kurz stojí a kde je možné se na něj přihlásit?

Kurz stojí při platbě předem 2 400 Kč, což je tolik, kolik typický kuřák (20 cigaret denně) prokouří za měsíc, přičemž nabízíme dvouměsíční garanci vrácení peněz nebo možnost si seminář celkem dvakrát zopakovat (a i poté může absolvent žádat vrácení peněz).

Přihlásit se je možné na našem webu www.exkuraci.cz, kde je vždy vypsán nejbližší termín. Semináře děláme nejčastěji v Praze, ale když se domluví skupinka 8 lidí, jsme schopni dojet kamkoliv po republice. Této nabídky ale zatím využívají jen firmy pro své zaměstnance.

Dostane se na vašich odvykacích kurzech řeč někdy i na veganství?

Jsou-li na semináři nějací další vegani, což se poslední dobou stává dost často, tak se k tématu veganství dostaneme, nejčastěji během volné zábavy při obědě.

Když třeba projeví strach, jaké to asi bude, připodobňuji jim odvykání kouření k veganství, protože to má shodné momenty. Než se člověk stane veganem nebo exkuřákem, mívá strach, jaké to bude a jestli se mu nebude stýskat. V obou případech pak člověk zjistí, že opak je pravdou a že se nebylo čeho se bát.

Když se člověk stane veganem, tak nechodí kolem stánků s klobásami s nostalgií a nutkavou chutí – naopak mu takový odér začne být velmi brzy nepříjemný a živočišné produkty přestane vnímat jako něco k jídlu, ale spíše jako něco nepatřičného či nechutného. Je to jako když se přecvakne vypínačem v hlavě a člověk to najednou vnímá všechno z úplně jiné perspektivy.

U kouření také. Když si člověk vyřeší svou psychickou závislost, je to jako by si v hlavě přepnul vypínač. Cigarety už nevnímá jako pokušení a radost, ale jako drogu, která chutná jen těm, kteří jsou na ní závislí. Namísto, aby kuřákům záviděl, spíše je polituje, že jsou ještě pořád v pasti závislosti. A proto pak nemá chuť si zapálit ani v přítomnosti ostatních kuřáků, stejně jako vegan netouží po kusu mrtvého zvířete na masovém rautu.

Hanka Pavlíčková Vegan.cz

Foto: Vít Hassan, Alexandr Darius Radecký, Silvestr Vandrovec Špaček, archív